Francouzského prezidenta na včera započaté státní návštěvě v Pekingu čekaly nejvyšší pocty, včetně obligátního červeného koberce na přistávací dráze letiště. Úcta prokazovaná Francois Hollandeovi ostře kontrastuje s otevřenou averzí, kterou čínské vedení v posledním roce chová vůči britské vládě.
Prudké ochlazení čínsko-britských vztahů se datuje do loňského května, kdy se premiér David Cameron setkal s Dalajlámou, který je kvůli svému angažmá v tibetské otázce trnem v oku čínských komunistů. Podle diplomatů a pozorovatelů je Hollandeova návštěva z čínské strany organizována tak, aby byl vyvinut patřičný tlak na Londýn.
Od kontroverzní květnové schůzky je Británie v čínské diplomatické klatbě. Plánované návštěvy čínských představitelů byly zrušeny a jediným formálnějším kontaktem bylo setkání bývalého ministra zdravotnictví Simona Burnse s jedním z šesti čínských viceministrů zdravotnictví.
„Číňané zcela nepokrytě zkoušejí Evropany způsobem, který zatím v takové síle nikdy neuplatnili,“ komentuje situaci bývalý britský diplomat Kerry Brown, který nyní vede čínská studia na univerzitě v Sydney. Evropská unie se teď podle něj musí rozhodnout, jestli je v pořádku, že si na jednu z nejvýznamnějších členských zemí může někdo takto dovolovat, aniž by ostatní členové neukázali jakoukoli solidaritu.
Britští představitelé by kontakty na nejvyšší úrovni rádi obnovili, ale v blízké době žádnou pozvánku nečekají. Cameron oficiálně o setkání nežádal a na mikrofon všichni popírají, že by bylo něco v nepořádku. Pro premiéra, který hodně sází na propagaci britských podniků v zahraničí, by ale slabá čínská karta mohla znamenat prohru v ekonomické diplomacii.
Čínské ministerstvo zahraničí po Cameronově schůzce s duchovním vůdcem Tibetu vydalo odsuzující prohlášení, podle něhož se Britové vážně „vměšují do vnitřních záležitostí Číny“ a „zraňují její city.“ Mluvčí ministerstva ve středu roztržku připomněla s tím, že v otázce jádrových zájmů je čínský postoj naprosto neměnný. Poznamenala také, že čínsko-francouzské vztahy se vyvíjí „extrémně dobře“.
Kvůli Dalajlámovi se čínský hněv v minulosti obrátil na Paříž i na Berlín. Dosud však odveta Pekingu netrvala nikdy tak dlouho jako v Cameronově případě. „Dřív si Británie mohla dovolit dogmatismus ve věcech jako lidská práva či Dalajláma, ale teď je to pro Čínu jako plácnout mouchu, která ji otravuje. Vzhledem k zacházení, které se nyní Británii dostává, pochybuji, že se ještě někdy nějaká hlava evropského státu s Dalajlámou sejde,“ tvrdí ex-diplomat Brown.
Zahraniční obchod zatím chladné politické vztahy neohrožují. Loňský import britského zboží do Číny zaznamenal 15,5% nárůst, což je téměř dvakrát tolik, o kolik vzrostl import zboží z USA. Z celé EU pak export do Číny vzrostl jen o 0,4 %. Je to ale posun v ekonomické dimenzi, co činí nynější poměry tak odlišné od minulé praxe. Před deseti lety byla Británie čtvrtým největším obchodním partnerem Číny a velikostí ekonomiky ji převyšovala. Dnes je Čína větší téměř v jakékoli kategorii a v postoji vůči tématům, které považuje za stěžejní, podstatně přitvrdila.
Francie, již trápí deficit obchodní bilance a pokles významu mezi světovými exportéry, může na Hollandeově návštěvě jen vydělat, zejména v sektorech dopravy, jaderné energetiky a luxusu. První den návštěvy francouzský prezident zajistil zakázky pro jaderný průmysl a také objednávku 60 letadel Airbus.
Číňané mají v posledních letech velký zájem i o francouzské sýry, vína, oblečení a módní doplňky. Prodeje šampaňského rostou zhruba 33% ročním tempem. Dovoz sýrů z Francie za posledních pět let narostl o 340 %.
Výkony francouzských či britských firem však blednou v porovnání s nezastavitelnou německou exportní mašinerií. Zatímco obě prvně jmenované země v roce 2011 do Číny dohromady vyvezly zboží za téměř 30 mld. GBP, německý export ve stejném roce dosáhl 70 mld. GBP.
Autor: Václav Trejbal, Patria Online
Zdroje: FT, CNBC
