V dnešní době je nesmírně těžké nalézt ekonomiky, které nejsou na pokraji propdau do další recese a to ani v bloku tzv. emerging ekonomik BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Zpomalovní růstu produktu je v těchto zemích výrazné a dojde-li skutečně časem k „hard landing“ nediverzifikovaní investoři mohou zaznamenat něco podobného ne-li horšího, než to co bylo v letech 2001 po technologické bublině či na počátku eskalace finanční krize v r. 2008-2009, kdy akciové indexy korigovaly přes 50% a spousta lidí zde v USA a ve světě doslova přišli o své důchodové úspory. Existují však světlé vyjímky i v dnešní nelehké době a stále více se hovoří o bloku nových emerging ekonomik MIST a to konkrétně Mexiko, Indonésie, Jižní Korea a Turecko. Zvláště pak se mluví o Mexiku, odkuď mimojiné pochází i nejbohatší člověk planety miliardář Carlos Slim Helú. Pojďme se podívat na porovnání vývoje růstu produktu kvartálně na roční bázi na příkladu „staré“ emerging ekonomiky jako Brazílie v porovnání s Mexikem:
Je evidentní, že Brazílie zpomaluje , stejně tak jako ostatní země BRIC a i když Mexiko není nic extra jako třeba Čína před pár lety, tak alespoň se vývoj zdá být lepší než před propadem v r. 2008 a oproti mnoha zemím je růst produktu relativně velmi nadstandardní na dnešní poměry. Problémem může pak být relativně vyšší míra inflace, kdy poslední údaj za září byl 4,77%, avšak když vezmeme, že průměrně od r. 1974 do dneška byla inflace 28,03%, pak je toto stále pěkné číslo. Mexiko zažívá industriální revoluci a není divu, že společnosti jako Siemens se namísto dalších investic a expanze svých projektů více než na Čínu a Indii v současné době zaměřuje na Mexiko. Taktéž např. americký Chrysler v alianci s italským Fiatem zainvestovali v Mexiku a něktré Fiaty 500 dodávají do Číny. Poprvé za více jak dekádu se tak tato druhá největší latinskoamerická ekonomika stává vážným konkurentem Číny. V dnešní době tak exportuje více průmyslových statků než všechny země Jižní Ameriky a to nejen do USA, kde se podíl exportů snížil na celkových mexických exportech z 90% před 10-ti lety na dnešní poměr pod 80%. Mexiko má smlouvy o volném obchodu s 44 zeměmi, což je 2x více než Čína a 4x více než Brazílie, což umožňuje v mnoha případech suroviny a náhradní díly bez nutnosti placení cla a jistou komparativní výhodu. Otevřenost ekonomiky je výrazná a odhaduje se, že podíl zahraničního obchodu na HDP by se mohl blížit 70% v porovnání s Čínou, kde to je kolem 50%, či Brazílií, kde je daný poměrový ukazatel kolem 20%. Co je zajímavé z hlediska demografie je, že více než polovina 112 mil. populace je mladší 29 let, což představuje dostatek „levné pracovní síly“ alespoň do r. 2028.
Samozřejmě, Mexiko má své stinné stránky a to např. v oblasti bezpečnosti a problematice drogových kartelů a i když multinárodní korporace fungují v bezpečných průmyslových zónách, nikde není psáno, že nebude v budoucnu docházet k problémům. Již jsme na serveru psali, že problémem jsou rovněž zastaralé ropné plochy a tak i v tomto směru má jižní soused USA co dohánět.
Tak uvidíme, jak se vše vybarví a zda se podaří bloku BRIC dostat zpět takříkajíc do formy. Zajímavé bude také, pokud prezidentské volby v USA zvítězí Mitt Romney, zda skutečně nazve Čínu měnovým manipulátorem jak slibuje a co to vyvolá na poli mezinárodního obchodu a financování vládního dluhu. Ve své debatě s prezidentem Obamou v Boca Raton na Floridě rovněž zdůraznil, že hodlá více spolupracovat se zeměmi latinské Ameriky, kde vidí velký potenciál do budoucna. Podle posledních průzkumů, jen tak pro zajímavost, Mitt Romney vede.
Závěrem se pojďme podívat na vývoj kontraktu mexického pesa na burze CME v Chicagu a kontraktu US Dollar Indexu na burze ICE v New Yorku (benchmark amerického dolaru proti šesti měnám) a jejich spread (týdenní data):
autor článku: Martin Lembák, zdroj:proinvestory.cz
