Není to tak dávno, co čínská centrální banka signalizovala, že je připravena ke změně měnové politiky ve snaze omezit příliv spekulativního kapitálu do země a následný tlak na posílení juanu. Podle odhadů agentury Reuters šlo jen v prvním čtvrtletí letošního roku o cca 180 miliard dolarů, i když nebyl oficiálně vykázán. Dostává se do země i díky pravděpodobného falšování údajů o exportu.
Oficiální data o dubnovém exportu mluví o meziročním růstu o 14,7%, při očekávání 10,3%. To vypadá výborně, je zde však velké ALE. Objevují se informace o tom, že údaje o exportu jsou řadou firem nadhodnocována, hlavně do Hongkongu. Analytici z Hongkongské pobočky Royal Bank of Scotland odhadují skutečný meziroční růst exportu na necelých 6%, tedy méně než polovinu oficiálních čísel.
Juan není plně konvertibilní měna a falšování údajů o exportu umožňuje firmám provádět devizové operace, na které by jinak neměly nárok. Posílení juanu je také to poslední, co skutečný čínský export potřebuje. Proto začala čínská centrální banka intervenovat proti posílení juanu, a to i za cenu zvýšení množství držených dolarů. Prodávané juany ale je třeba alespoň částečně sterilizovat, jinak hrozí inflace.
Následně čínská centrální banka přikročila k emisi tříměsíčních pokladničních poukázek. Emise vládních pokladničních poukázek je v zemích pracujících s deficitem běžná věc. V Číně jde však o první emisi od roku 2011.
Jsem zvědav na další vývoj. Pokud by se tento krok v blízké době opakoval, byl by signál k boji čínské centrální banky s přílivem peněz s možným dopadem na úrokové sazby se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Oslabení juanu by sice pomohlo čínské ekonomice, ale zároveň by mohlo způsobit velké komplikace řadě firme, které spekulují na pokračující posilování juanu a zadlužují se v dolarech.
Centrální banka balancuje na hraně mezi hrozbou inflace a podříznutím ekonomického růstu, o kterém již tak existuje řada pochybností – např. výše zmíněné údaje o exportu, které vstupují do dat o HDP. Jsem zvědav, jak se jí to povede.
