Není třeba rozebírat, že základní ekonomická logika, od které je dobré se zde odpíchnout, minimální mzdu, nedej bože její zvyšování, odsoudí: Pokud zavedeme nějakou minimální cenu, má to smysl jen na úrovni, která je nad cenou čistící daný segment trhu. Výsledek je pak takový, že minimální cenou omezujeme poptávané množství – ve srovnání s trh čistící cenou. Pokud jde o práci, omezujeme množství poptávané práce. Samozřejmě, že na tuto základní úvahu z dokonalého světa můžeme navěsit řadu fikcí i reálií (sklony křivek nabídky a poptávky, segmentaci, informační asymetrie...) a výsledek bude velmi proměnlivý. Právě proto je dobré se obrátit k tomu, co říká svět.
To, co jsem četl já, je relativně čerstvá a shrnující studie s názvem, který by nemohl být výstižnější: „Minimum Wages and Employment“ (David Neumark, University of California, William Wascher - Federal Reserve System, 2007). Jde o shrnutí závěrů studií provedených od 90. let. Závěr je takový, že skutečně existuje široká škála názorů, konsenzus neexistuje. Autoři ale také tvrdí, že: „Významná většina zkoumaných studií ukazuje negativní vliv minimální mzdy na zaměstnanost“. Platí to jak pro Spojené státy, tak pro další země. Silný efekt je patrný zejména v segmentech zaměstnanců s nižší kvalifikací. Naopak studie, které by ukazovaly na pozitivní vliv minimální mzdy na zaměstnanost, v podstatě neexistují*. Problematika minimální mzdy jistě není triviální a uvedeným nechci naznačovat, že odpovědi jsou jednoduché. Zdá se ale, že základní logika zde prostě funguje.
Na jedno z netradičních rozšíření logiky minimální mzdy pak nedávno poukázali v FTAlphaville a Paul Krugman. V „Krugman: Vzdělání už nepomáhá, je třeba zdanit zisky a investice“ jsme mohli tyto úvahy sledovat do většího detailu. V jádru jde o to, že „až donedávna převládal názor, že vliv technologií na pracující je pozitivní. Ne všichni těžili z jejich přínosů. Předpokládalo se však, že s klesající poptávkou po méně kvalifikovaných zaměstnancích roste poptávka po lidech s vyšší kvalifikací. Řešením tak bylo více vzdělání. Nyní se ale ukazuje, že tento pohled má vady na kráse. ... Vzdělání dnes již řešením rostoucí příjmové nerovnosti není. Pokud chceme vytvořit něco, co se alespoň podobá společnosti střední třídy, musíme vytvořit silnou sociální záchrannou síť. Ta by negarantovala pouze zdravotní péči, ale také minimální příjem“.
Pro nás, kteří za základ dobře fungující ekonomiky považujeme svobodně fungující trhy všude, kde to jde, je uvedené na první přečtení asi dost těžko stravitelné. Ideální by bylo, abychom všichni měli dost velký podíl ve firmách na to, aby se naše mzdové problémy kompenzovaly vyšším podílem zisků na příjmech. Tím samozřejmě nemám na mysli znárodnění, ale jeho pravý a mnohem humánnější opak – kapitalismus s velmi rozvinutou a všem prospívající akciovou kulturou (ve všech směrech). Do tohoto ideálu ale máme ještě daleko, zatímco problém vtíravě klepe na dveře. Takže netradičních úvah na téma maximalizace minimální mzdy bude podle mne více a více.
*Při podobných diskusích můžeme lehce skončit tak, že proti sobě stojí jednotlivé studie a z praktického hlediska je velmi složité posoudit, kde udělali soudruzi chybu, či alespoň, kde je zakopám pes. Musím ale říci, že několik dalších studií nabízejících se na SSRN neposkytuje pro tezi vyrovnaných sil pro a proti pevný základ. Silný negativní efekt minimální mzdy na zaměstnanost nalézá i „Estimating the Effect of Minimum Wages on Employment from the Distribution of Wages: A Critical Review“ (Richard Dickens, Stephen J. Machin, Alan Manning). A do určité míry i na chudší země se zaměřující „The Impact of Minimum Wages on Employment in a Low Income Country: An Evaluation Using the Difference-in-Differences Approach“ (Vivi Alatas, Lisa A. Cameron). Ta negativní efekt nenalézá jen u velkých firem, což nemusí být zase tak překvapivé.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.
Autor: Jiří Soustružník
Zdroj: www.patria.cz
