Socialistická revolúcia večne živá

V roku 1999 sa stal Hugo Chávez prezidentom Venezuely. V predvolebnej kampani sľuboval vznik novej republiky, postavenej na princípoch bolívarskej revolúcie ako je ľudová demokracia, ekonomická nezávislosť alebo rovné delenie príjmov. Socialistická ideológia však vždy v histórií priniesla úpadok spoločnosti, keďže odňatie práva na majetok prináša nezáujem produkovať, no o to väčší záujem spotrebovávať existujúce bohatstvo. Súčasná situácia vo Venezuele je len ďalším odstrašujúcim príkladom ako dopadne krajina, keď populizmus porazí realizmus.

Venezuela má pravdepodobne najväčšie zásoby ropy na svete. Napriek tomu v prístavoch nehybne stoja tankery a krajina zažíva pravidelné výpadky elektrickej energie. Oficiálny rast inflácie v výške 50% prináša nedostatok základných tovarov ako toaletný papier. Vláda reaguje obsadením tovární vojskom, aby zabezpečila ich produkciu. Rastúca nespokojnosť ľudí je odmenená vyhlásením prezidenta, že zabezpečí, aby obchody s elektronikou predávali tovar za „férové ceny“. Rabovanie na seba nenechá dlho čakať. Úpadok poriadku a práva prinesie strojnásobenie počtu vrážd na viac ako 60 denne. Zdá sa, že je iba otázkou času, kedy bolívarská revolúcia dosiahne svoju záverečnú fázu.

Vo Venezuele socialistická revolúcia možno čoskoro skončí, no v Európe pokračuje v plnom prúde. Len pred pár dňami začali regulátori v Bruseli vyšetrovať prebytok nemeckej obchodnej bilancie. Tá momentálne dosahuje 7% HDP krajiny, čím „limituje export ostatných európskych krajín“ a pridáva k sile eura. Skutočne, od kedy máme euro, nie je možné podporovať vyšší export periférnych krajín slabšou domácou menou, a oslabovať nemecký export silnejšou markou. Zdá sa, že jediným riešením je regulovať nemecký domáci dopyt, ktorý je podľa Bruselu príliš slabý.

Je to však opäť snaha o zasahovanie do trhu, teda do životov ľudí, ktorým Brusel nerozumie, no snaží sa ich riadiť. Nemecký domáci dopyt je relatívne slabý z demografických dôvodov. Silná povojnová generácia je tesne pred dôchodkom, čo znamená, že je zabezpečená a šetrí. Nemecko z dôvodu svojej vysokej efektivity a produktivity práce vyrába tovary, ktoré svet chce a potrebuje. Dopyt po nich rastie aj napriek tomu, že pracovná sila v Nemecku je o viac ako 30% drahšia ako je európsky priemer. Nemecký export tak nie je o cene, ale o kvalite. Výpadok jeho exportu by nenahradila žiadna periférna krajina. Naopak, keďže Nemecko využíva až 40% vstupov do svojej produkcie z krajín EÚ, pokles jeho exportu by znamenal výpadok exportu aj ostatných krajín. Nemecko sa prispôsobilo situácií v eurozóne, a kvôli jej súčasnej kríze pokračuje v znižovaní svojho exportu vnútri EÚ. Obchodný prebytok Nemecka poklesol voči európskym krajinám od roku 2007 na polovicu. Nerovnováhy sa tak automaticky znižujú, keďže Nemecko si našlo zaujímavejšie trhy.

Ale ako každého správneho socialistu, aj Brusel trápi, že niekto dokáže byť úspešnejší a bohatší. Buď bude platiť tučné dane, alebo sa spoločnosti prispôsobí. V európskom kontexte to znamená, že sa zahrabe do čoraz väčšieho dlhu. Tak si budeme všetci rovní a spokojní. A aj keď to pravdepodobne bude nejaký ten čas trvať, stupňujúci sa európsky socializmus a centralizmus nás privedie k tomu, že raz si nebudeme mať čím utrieť zadok, podobne ako vo Venezuele.

Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker

Zdroj: Quadrilio

Šéf Saxo Bank: Eurozóna je nefunkčná a euro je odsúdené k zániku

Stávající model eurozóny nefunguje. Špatně nastavená společná měna sedmnáctičlennému bloku znemožňuje hospodářské oživení a bude muset zaniknout. To si myslí výkonný ředitel Saxo Bank Lars Christensen.

Zaostávání eurozóny podle top manažera značným způsobem brzdí světovou ekonomiku. „To není problém jen pro Rusko, ale pro všechny ostatní,“ uvedl Christensen při vystoupení na konferenci v Moskvě.

„Euro je odsouzeno k zániku. Trvalo desetiletí ho zavést a bohužel bude třeba dlouhé doby na to, abychom se ho zase zbavili,“ prohlásil šéf investiční banky, která v Rusku působí od roku 2011.

Okamžité zrušení společné měny sice může dopadnout katastroficky na některé země a jejich politické představitele, kteří do eura investovali celou kariéru. Projekt eurozóny měl ale základní konstrukční vady od samého začátku. „Těchto 17 zemí musí jednat jako jeden národní stát, v jehož rámci platí solidarita bohatších oblastí s chudšími a v němž lidé akceptují transferové platby. Od 17 zemí však takovou solidaritu očekávat nemůžete,“ prohlásil Christensen.

Připojil se tak k názoru nejtvrdších kritiků eura, mezi něž patří například bývalý český prezident Václava Klaus. Podle nich byl projekt kvůli fundamentálně chybné koncepci od začátku odsouzen k nezdaru. Vinu Christensen nechce připisovat ani jednotlivým členským státům, které v minulosti často manipulovaly se statistikami, aby splnily přístupová kritéria. „Řecko nedělá nic jinak, než jak to dělalo před vstupem do eurozóny. Řecko není problém eura. Euro je problém Řecka.“

Německá kancléřka Angela Merkelová na nedávném předvolebním shromáždění uvedla, že Atény neměly být do bloku nikdy přijaty a že jejich začlenění byla fatální chyba. Vinu za špatná rozhodnutí, která položila základy současné krize, přitom připsala svému sociálně demokratickému předchůdci v úřadu. „Kancléř (Gerhard) Schröder přijal Řecko a oslabil Pakt stability. Obě tato rozhodnutí byla fundamentálně špatná a stala se jedním z kořenů současných problémů.“

Provozní ředitel moskevské pobočky Saxo Bank Igor Dombrovan prohlásil, že pesimismus svého nadřízeného nesdílí. „Ano, bylo to riskantní cvičení od samého začátku a některým ekonomikám přišlo zatěžko se s ním vyrovnat. Pro vývoj regionu to však bylo cekově pozitivní, jelikož se naučil strategicky formovat své prostředí.“

Slabá výkonnost evropského hospodářství trápí i Rusko, jehož zahraniční obchod je na západní sousedy odkázán z 50 %. V zahraničních investicích je to dokonce 75 %. Loni Rusko do EU vyvezlo zboží (většinou ropu a plyn) za 213 mld. EUR, dovoz z EU činil 123,2 mld. EUR.

Ruský prezident Vladimir Putin v dubnu uvedl, že důvěru v euro neztrácí. „Chtěl by říct narovinu: ano, věříme euru,“ prohlásil prezident v rozhovoru pro stanici ARD s tím, že eurozóna míří správným směrem.

Autor: Václav Trejbal, Patria Online

Zdroje: Moscow Times, Bloomberg, ČTK

Hampl (ČNB): Nevidím potřebu zásadně zpřísňovat kapitálové požadavky pro banky

Česká národní banka nebude zásadním způsobem měnit kapitálové požadavky pro bankovní sektor s ohledem na nová pravidla v rámci Evropské unie, řekl včera viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Podle něj by některé změny v evropském bankovním sektoru, respektive přísnější regulace, mohly zvýšit náklady a snížit schopnost bank reagovat na tržní síly.

Hampl již před rokem varoval před negativními dopady společné evropské bankovní regulace, která by přinesla mimo jiné společné ručení střadatelů napříč členskými zeměmi za špatné půjčky v celém bankovním systému. „Bankovní unie se způsobem sdílení všech zdrojů je prostě fiskální unií automaticky, i kdyby někdo verbálně říkal, že to tak není,“ uvedl viceguvernér v rozhovoru před rokem. Nejvíce přitom varoval před riziky třetího pilíře bankovní unie, jímž by měl být panevropský fond pojištění vkladů.

„Zdá se mi, že čas od času v debatách autorit převáží pohled takový, že lze získat něco zadarmo… že lze dosáhnout vyšší finanční stability, vyšší úrovně kapitálové přiměřenosti bank bez dodatečných nákladů, nebo že ty náklady budou zanedbatelné – to je pro mě jako pro účastníka takových jednání spíše frustrující,“ řekl Hampl.

Český bankovní sektor se v průběhu krize obešel bez pomoci státu, průměrný poměr kapitálové přiměřenosti v českých bankách byl ve druhém čtvrtletí 17,1 procenta. „Nelze vidět žádný důvod k tomu, aby se požadavky na bankovní kapitál v průměru nějak výrazně lišily od současné úrovně,“ podotkl viceguvernér ČNB. Dodal zároveň, že cílem centrální banky není fundamentálně odlišný přístup k dohledu nad jednotlivými bankami, a nebude pravděpodobně ani do budoucna.

Hampl odmítl komentovat měnovou politiky před dalším zasedáním bankovní rady, které proběhne tento čtvrtek 26. září. Trh očekává, zda se centrální banka rozhodne ke spuštění devizových intervencí, které označuje v současnosti za nejpravděpodobnější nástroj dalšího uvolnění měnové politiky. Guvernér Miroslav Singer trhy připravuje na možnost intervencí proti koruně již od podzimu loňského roku, kdy ČNB snížila klíčovou 2T repo sazbu na historické minimum a zároveň „technickou nulu“ 0,05 procenta.

Autor: Barbora Malá

Zdroj: ČNB, Reuters 

Lásku k štátu si kupujeme za svoje dane

Človek nemá rád zmenu. Priam ju nenávidí. Aj preto sa mnohokrát v histórii stalo, že vyspelá a stabilne vyzerajúca spoločnosť znenazdajky zanikla. Často nenávratne. Ľudia si uvedomovali, že niečo nie je v poriadku, no aj napriek pokusom mnohých vizionárov nedokázali spraviť zásadnú zmenu. Spoločnosť ostala uväznená v okovách svojich hodnôt. A to až do doby, kým neprišla zmena zvonka. Tá mala takmer vždy skokový a dramatický charakter.
Ľudia za to v podstate nemôžu. Je to ich podvedomie. Stačí si odpovedať na jednoduchú otázku: „Bejzbalová pálka a loptička stoja dokopy dolár a desať centov. Pálka stojí o dolár viac ako loptička. Koľko stojí loptička?“. Skúste sa zamyslieť a odpovedať.
Veľká väčšina ľudí odpovie automaticky desať centov. Stačí sa však skutočne zamyslieť a zistíme, že odpoveď je chybná. Správna odpoveď je samozrejme päť centov. Na túto triviálnu otázku odpovedalo chybne vyše 60% študentov Princetownu či Harwardu. Potvrdzuje to skutočnosť, že ľudský mozog funguje na dvoch odlišných spôsoboch myslenia – systém1 a systém2. Systém1 je automatický a okamžitý. Môžeme si ho predstaviť ako intuíciu, ktorá sa u človeka vyvíjala milióny rokov. Systém2 je veľkou nadstavbou. Je to exaktné logické myslenie. Dokáže fungovať iba krok po kroku, vyžaduje si neustále sústredenie a je podmienený snahou človeka rozmýšľať.
Môžeme byť hrdí na to, že sme ľudia a využívame systém2, avšak v skutočnosti našim životom kraľuje systém1. Až 95% rozhodnutí pochádza práve z neho. Nech si osvojíme akúkoľvek činnosť, tá sa dostane do nášho podvedomia a konáme ju bez toho, aby sme sa na ňu sústredili. Šoférovanie alebo vôbec chodenie bez toho, aby sme si to uvedomovali, hovorí za všetko. Pritom si ešte možno pamätáme na neschopnosť koordinácie v autoškole, či nebodaj, pri našich prvých krokoch.
Naše prvé kroky si však určite nepamätáme. Detský mozog až do veku 2 rokov funguje iba v hladine delta, čo je frekvencia mozgu v hlbokom spánku. Až od veku 12 rokov sa dieťa dostáva do hladiny beta, čiže bdelého stavu. Dovtedy žije v polospánku. Takmer všetko, čo prijíma sa ukladá do jeho podvedomia a ostáva v ňom. Deti tak bezmedzne nasávajú okolitú kultúru a normy správania.
Asi najkrajší psychologický experiment pochádza z Michiganskej univerzity. Tam po dobu niekoľkých týždňov zobrazovali v študentských novinách reklamy na turecky znejúce slová ako „kadurga“ alebo „iktataf“. Po ukončení tejto reklamy dostali študenti dotazník, v ktorom mali označiť, či uvedené slová označujú niečo dobré alebo niečo zlé. Na prekvapenie psychológovia zistili, že čím sa slovo zobrazovalo častejšie, tým pozitívnejšie pre študentov vyzeralo. Mnohé ďalšie pokusy potvrdili, že čím častejšie prichádzame do styku so symbolmi, tvárami či myšlienkami, tým radšej ich máme. Stokrát opakovaná lož sa stáva pravdou, a to oveľa ľahšie ako si myslíme.
A najlepšie na tom je, že čím je expozícia podvedomejšia, tým je silnejšia. Masová reklama má rozhodne svoj význam. Ale tam to zďaleka nekončí. Podvedomá indoktrinácia populácie prebieha aj pomocou politickej propagandy. Vzdelávací systém nie je v ničom odlišný a jeho hlavnou snahou je vychovať poslušných občanov. Ešte pár rokov budeme počúvať o úspechoch Bruselu – a nakoniec budeme euroúradníkov milovať.
Paradoxne však celú túto propagandu platíme zo svojich daní. Platíme za to, aby sme sa učili milovať systém, ktorý chce zastaviť čas. Toto konanie je hlboko v nás. Už z princípu je však tento spôsob života odsúdený na zánik. A preto, ak príde zmena, bude skoková. Náš systém1 bude chvíľu v šoku. Ale nakoniec si túto zmenu zamiluje…
 
Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker
Zdroj: www.quadrilio.com

Kríza končí, hlúposť ostáva

Počas víkendu sme od francúzskeho prezidenta počuli, že kríza skončila. Nie je zrejmé, čo ho k tomuto výroku primälo, no určite to nebol pretrvávajúci rast európskej nezamestnanosti, či pokles hrubého domáceho produktu. Možno ním bol pokračujúci rast akciových trhov, a možno expertná prognóza nejakého z jeho ekonomických poradcov. A možno myšlienka zdedená po predchádzajúcom šéfovi euroskupiny:  keď je zle, treba klamať.

Ak Hollanda presvedčil rast akciových trhov, nie je to veľká výhra. Akciový trh začal totižto pred pár dňami pomerne prudko klesať. Jeho rast skončil s tým, ako Bernanke naznačil, že sa chystá obmedziť súčasné nelimitované kvantitatívne uvoľňovanie. Obmedziť znamená, že do bánk bude nalievať menej peňazí. Investorom to stačilo na to, aby začali vypredávať dlhopisy po celom svete. Ak bude centrálna banka kupovať menej dlhopisov, dlhodobé úrokové sadzby budú rásť, čo skomplikuje súčasný ziskový model bánk. A tie žijú na štátnych subvenciách v podobe nízkych sadzieb.

Lepšie povedané, zo záporných reálnych úrokových sadzieb, keď inflácia je vyššia ako nominálny úrok. To však prednedávnom skončilo v USA, keď po dlhom čase úroky na štátnych dlhopisoch vzrástli nad infláciu. To tak vystrašilo finančné trhy, že sa začal pomerne dramatický výpredaj všetkého rizikového. Ten sa pravdepodobne zastaví s tým, ako Fed oddiali akékoľvek spomaľovanie svojich stimulov. Čo sa ale stane po tom, keď Fed pristúpi k exitovej stratégii, si nechce nikto radšej ani predstaviť.

A možno sa Hollande vo svojom výroku opieral o nejakú expertnú analýzu svojich ekonomických poradcov. Na to je ideálna doba. Najmä po tom, ako Medzinárodný menový fond priznal, že pri ohodnocovaní gréckej situácie pochybil a výrazne podcenil silu gréckej krízy. Veď ešte v roku 2008 predpovedal pokles gréckej  ekonomiky na 3% a potom rast. O rok neskôr predpovedal pokles na -1% a potom rast; o rok neskôr to boli -4% a potom prudký rast; v roku 2011 na -5,5% a potom prudký rast. Najnovšie je to pokles na -7% a ešte prudší rast nahor.

Podobné neustále sa nenapĺňajúce predpovede môžeme vidieť u takmer všetkých ekonomických „expertov“ vlád, centrálnych bánk či iných finančných inštitúcií. Každý ich graf má krásnu rastovú trajektóriu. Ekonomika však nie je stroj a ekonómia nie je vedou. Ekonómia je rovnakou alchýmiou ako moderná medicína. Projekt genómu človeka ukázal, že nerozumieme fungovaniu ľudského tela; kvantová fyzika dokázala, že nechápeme ani len fungovaniu neživej hmoty;  no politici a ekonómovia nás chcú neustále obalamutiť tým, že rozumejú tomu ako ekonomika funguje. A dokonca ju v prípade potreby dokážu opraviť.

A keďže im veríme, ostávame žiť vo svete, kde najčastejším dôvodom úmrtia pacienta je doktor. A pritom nepotrebujeme nič viac iba sa vrátiť k zdravému rozumu. Tam, kde život na dlh je považovaný za zlo. Tam, kde peniaze sú príliš cenné na to, aby ich hodnotu určoval akýkoľvek jednotlivec. Tam, kde ktorákoľvek inštitúcia môže skrachovať, keď spraví zlé rozhodnutie. Tam, kde peniaze z našich daní prúdia iba tak ďaleko, aby sme na ne dovideli. Tam, kde štát nebude predstierať, že bez jeho múdrosti by sme boli stratení. A tam ešte veľmi dlho nebudeme.

Jednoducho, pán Hollande, kríza skončí vtedy, keď budeme mať ekonomický systém, kde ekonómovia nebudú musieť rysovať iba rastové krivky.

Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker

Zdroj: www.quadrilio.com

Skutočne chceme centralizmus?

8. mája oslavujeme víťazstvo nad fašizmom. Najtragickejšia ideológia 20. storočia rozhodne stojí za pripomenutie. Avšak málokto si uvedomuje, že svojim konaním vytvárame podmienky preto, aby podobná ideológia mohla opäť vládnuť Európou.

V politickom žargóne sa fašizmus často označuje ako krajná pravica a socializmus ako krajná ľavica, no toto rozdelenie nemá veľkú logiku.  Naopak, obe ideológie stoja na jednej strane politického spektra, keďže obe potrebujú k svojmu fungovaniu násilie. Oproti tomu stojí politický systém založený na slobode a dodržiavaní práva – liberalizmus – možno taký, ako fungoval na prelome 19. a 20. storočia anglosaskom svete. Tento systém podporený doktrínou zlatého štandardu vytvoril ekonomicky najúspešnejšie obdobie civilizácie, keď rast blahobytu na jednej strane neznamenal rast dlhu na strane druhej. No aj napriek svojmu úspechu tento systém zanikol. Prečo?

Koncom 19. storočia sa začala v mnoho národnostnej Európe ničiť krehká politická rovnováha. Tým hlavným faktorom bol v roku 1871 vznik super silného Nemeckého cisárstva z dovtedy samostatných kráľovstiev. Jemu predchádzal vznik spojeného Talianskeho kráľovstva o 10 rokov skôr. Práve tieto dve nové mocnosti a ambície ich predstaviteľov boli hlavnou hybnou silou pri vzniku prvej a druhej svetovej vojny. Nie je na tom nič nepochopiteľné – čím väčší štát, tým väčšie imperiálne ambície jeho politikov.

Stalin, ktorý sa v takejto politike vyznal výborne, je známy svojim výrokom „smrť človeka je tragédia, smrť miliónov je štatistika“. Práve v tomto výroku sa odzrkadľuje spôsob fungovania centrálne riadeného štátu. A zďaleka sa nemusí jednať iba o ľudské životy, ale podobnú logiku si môžeme pretransformovať na štátne financie, vzdelávací či sociálny systém.

Ako ľudia máme zakódované v génoch desaťtisícročné skúsenosti života v malých komunitách.  Smrť niekoho známeho má na nás preto omnoho väčší vplyv ako smrť tisícok ľudí za hranicami. A v podobnom duchu sme zvyknutí prerozdeľovať svoje plody práce na báze altruizmu aj pre tých, o ktorých skutočne vieme, že to potrebujú.

No veľký štát spravil pravý opak – pod rúškom pokroku rozbil väzby na naše komunity, čím sme stratili nielen sociálne istoty a spravodlivosť, ale aj šťastie. Interaktívny vzťah ľudí nahradil anonymný štát, ktorý berie, rozdáva a zadlžuje podľa svojej ľubovôle. A tak nás veľký štát postavil do role štatistického dáta so všetkým negatívnym, čo k tomu patrí. Štátna propaganda nás však bude presviedčať, že je to ten najlepší zo všetkých možných svetov. Posledným príkladom je projekt „Kapitán euro“ bojujúci za svetový mier a hodnoty Európy. Komiks financovaný z našich daní a bojujúci za hodnoty, ktoré veľká väčšina Európanov nechce.

Žiť sa dá však aj ináč. Príkladom je krajina s najbohatším a najšťastnejším obyvateľstvom na svete, ležiaca v samom strede Európy. Švajčiarsko je krajina, ktorá prakticky nemá vládu a ľudia rozhodujú o väčšine vecí na municipálnej úrovni či pomocou referend.  Švajčiarsko je príkladom politiky z dola nahor, ktorá v svojej podstate znamená najmä to, že politické chyby sú chyby prospešné. Na municipálnej úrovni sa ľudia z chýb učia, no na úrovni štátu sa chyby násobia a končia miliónmi tragédii.

A tak ako nepotrebuje Brusel Švajčiarsko, nepotrebujeme ho ani my. Najväčšou kritikou centralizovanej Európy tak nemusí byť zlyhaný projekt eura. Mal by ním byť centrálne riadený politický systém z Bruselu, ktorý z nás robí ešte bezvýznamnejšie štatistické nuly ako sme teraz.

Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker
Zdroj: www.quadrilio.com

Smaghi: Draghi musí oslabiť euro. Šéf Bundesbank pripúšťa zníženie sadzieb

Autor: Josef Němeček, Patria Online

Euro dostalo dva slovní stimuly, které jej k americkému dolaru seslaly nejprve k 1,311 a následně až pod 1,305 USD/EUR. Evropská centrální banka v čele s guvernérem Mario Draghim musí najít cesty, jak nejen euru zabránit v dalším posilování, ale kterými jej donutí oslabit, uvedl nejprve bývalý respektovaný člen vedení ECB Bini Smaghi. Euro po jeho slovech dosáhlo denního dna 1,3114USD/EUR od úrovně u 1,3150. Následně šéf německé centrální banky Bundesbank Jens Weidmann připustil další snížení sazeb ECB, jakmile krok nově příchozí informace ospravedlní. Euro po jeho slovech dále oslabilo až na 1,3042 USD/EUR při maximu dne 1,3201, tedy až o 1,2 procenta.

Intradenní vývoj kurzu USD/EUR (online):



 Euro v uplynulých třech týdnech posílilo o více jak 2,5 % k americkému dolaru. ECB na posledním měnovém jednání nerozhodla o dalších nástrojích stimulace či rozšíření těch stávajících, zatímco Japonsko i Spojené státy jsou na hraně ztráty měnové politiky kvůli podpoře ekonomického růstu. „Evropa je slabší než Spojené státy i než Japonsko, tedy také euro musí být slabší,“ uvedl Smaghi, podle kterého šéf ECB Draghi nebude mít jinou možnost, než euro srazit. „Podíváme-li se na vývoj den po dni, evropská měna zpevňuje, zejména s ohledem na to, co se událo v Japonsku. Tam nový guvernér centrální banky usiluje o obnovení inflace skrze širokou stimulaci i v úrovni zlomení inflačních očekávání, například cestou zvýšení výhledu pro spotřebitelské ceny.

Japonská centrální banka 4. dubna rozhodla o zdvojnásobení měsíčních odkupů dluhopisů a vyhlásila cíl dosažení 2% míry inflace na dvouletém horizontu. Fed odkupuje měsíčně 85 miliard dolarů vládního a hypotečního dluhu a uvolněnou politiku chce nechat do dosažení alespoň 6,5% míry nezaměstnanosti. „U ECB nevidím žádnou adekvátní snahu, která by mohla obsahovat například odkupy dluhopisů v zemích, které již mají rekordně nízké zápůjční náklady, zejména Německu,“ uvedl Smaghi. Podle něj sice Draghi signalizoval připravenost ECB k dalšímu snížení sazeb, ale například neudělal nic pro podporu oblasti, kterou sama ECB dlouhodobě označuje za slabé místo ekonomiky a to jsou malé a střední podniky a tok úvěrů k nim.

Na slova Smaghiho navázal co do oslabení eura na trzích šéf německé centrální banky Bundesbank Weidmann prohlášením, že svět je uprostřed monetaristických měnových válek a sotěže o to, kdo sníží sazby naposled a žeECB může přikročit k dalšímu snížení sazeb, jakmile to nově příchozí informace odůvodní.

Zatímco Bini Smaghi volá po akceleraci stimulačních opatření ekonomiky ze strany ECB, Mezinárodní měnový fond v čerstvé zprávě varuje centrální banky v čele s Fedem před vyvoláním dalších bublin na aktivech a destabilizací finančních trhů.

„Politika nízkých úrokových sazeb je podporou ekonomiky a měla by pokračovat. Nese s sebou ale významné vedlejší efekty, jako neúměrný nárůst korporátního dluhu, bublinu na akciových trzích či rizikové investice penzijních fondů (viz rozhodnutí tuzemské Erste). Znaky nových bublin na aktivech existují, uvedl MMF.

Měnový fond upozornil, že efekt nízkých úrokových sazeb nahnal investory do akcií a dalších rizikovějších aktiv a pryč z trhu dluhopisů. „Růstem cen akcií chce Fed vyvolat efekt růstu bohatství a posílit tak ochotu spotřebitelů k výdajům a nabudit hospodářský růst,“ upozornil MMF v situaci, kdy S&P 500, DJIA i další globální akciové indexy padají ze svých maxim. „Nevidím známky rapidního úvěrového růstu a zadlužení či významné riziko vzniku bublin na aktivech, které by ohrozily finanční stabilitu. Existují ale důkazy honby části účastníků trhu za vysokými výnosy a Fed tuto snahu pozorně monitoruje,“ uvedla za Fed Yellenová s tím, že Fed pracuje na rozšíření dohledu nad trhem.

Základní problémy dluhové krize eurozóny a hlubší evropské integrace musí řešit vlády a ECB je v tom nahradit nemůže, uvedl naposledy včera šéf ECB Mario Draghi. I na toto jeho vystoupení směřovala slova Bini Smaghiho. „ECB poskytla vládám dost času na kroky ke stabilizaci bankovních systémů a zlepšení dlouhodobých podmínek růstu tím, že svými mimořádnými opatřeními zabránila panice a výprodejům. Dokončit práci za ně však už nemůže,“ uvedl Draghi.

Politiku nízkých úrokových sazeb nedávno kritizoval hlavní ekonom Deutsche Bank David Folkerts-Landau. Nízké úrokové sazby centrálních bank dle něj zatím nepřinesly žádný trvalý hospodářský růst a znehodnocují úspory, uvedl. „Strach ze slabého růstu je iracionálně velký. Centrální banky se chovají tak, jako bychom se nacházeli uprostřed velké deprese a pálí těmi nejtěžšími zbraněmi," odmítl Folkerts-Landau současnou politiku centrálních bank.


Autor: Josef Němeček, Patria Online
Zdroj: Bloomberg, Reuters, ECB, MMF, DPA, AP, AFP, Dow Jones, Zerohedge

Rozpad eura stručne a názorne

Následující graf a komentář pochází z dílny Boston Consulting Group a názorně zobrazuje dopady rozpadu eura. Jaké kroky by země opouštějící euro musela podniknout?

• Zavést kontrolu pohybu kapitálu
• Zavést kontrolu pohybu zboží
• Zavést hraniční kontroly
• Vyhlásit bankovní prázdniny, aby ochránila banky před hromadnými výběry vkladů
• Vyhlásit nový kurz měny, pravděpodobně by zpočátku nemělo jít o volně plovoucí kurz
• Stanovit pravidla na přepočet eurových pohledávek a závazků. Lze čekat významnou restrukturalizaci dluhů (čti bankrot). Klíčové by bylo podle jakého práva by byl ten který dluh vytvořen. Problémy by zřejmě měly firmy půjčující si na mezinárodních finančních trzích.
• Rekapitalizovat krachující banky
• Stanovit, jak se zachovat v případě akciových a obligačních trhů, jak se zachovat v případě dodavatelsko-odběratelských vztahů apod.

Graf je názorný:

Doplňuji graf pocházející od UBS. Pochází z roku 1996 a ukazuje, kdo by podle nich měl či neměl být v eurozóně.  Jako bych uprostřed viděl země možného “severního eura”.

Autor: Ján Dvořák

Zdroj: www.proinvestory.cz

Ruské společnosti mohou masově opustit Kypr

Evropská unie nabídla Kypru záchranný balíček ve výši 10 miliard euro. Požaduje drsné podmínky, na které Kypr vzhledem k současnému stavu tamější ekonomiky nejspíše bude muset přistoupit. Jak moc se změny dotknou Kypřanů a koho dalšího se ještě týkají?

Přes víkend proběhla médii zpráva o záchranném balíčku pro Kypr a jednorázovém zdanění bankovních vkladů. Zároveň dojde ke zvýšení daně ze zisku firem a to z 10 % na 12,5 %. Tyto kroky budou pro kyperskou vládu nezbytné, jestliže chce získat záchranný balíček od EU ve výši 10 miliard euro. Hlavní téma, kolem kterého se ihned rozpoutala diskuze, je jednorázové zdanění bankovních vkladů. Vklady menší než 100 tis. euro mají být zdaněny 6,75 % a vklady nad 100 tis. euro pak sazbou 9,9 %. V nedělní diskuzi kyperská vláda projednávala osvobození od daně těch, jejichž vklad nepřevyšuje 25 tisíc euro.

Kypřané s touto změnou rozhodně nepočítali. Banky na rozhodnutí Kyperské vlády ihned reagovaly a na účtech zablokovaly příslušné částky pro odvedení daně. „Hořká pravda spočívá v tom, že pokud zákon nebude přijat, tak následky budou mnohem horší“, prohlásil Christopher Pissarides, hlava národní rady pro ekonomickou politiku Kypru. „Začnou hromadné bankroty a většina vlastníků depozitních vkladů v kyperských bankách ztratí všechno. A dojde k tomu ne někdy ve vzdálené budoucnosti, ale teď. Tento týden“, dodal.

Ruské společnosti mohou masově opustit Kypr

Kyperská otázka se netýká jen a pouze Kypřanů, a to je třeba si uvědomit. Vzhledem k tomu, že je Kypr daňovým rájem pro mnoho společností, našlo si zde úschovnu pro své peníze mnoho ruských movitých klientů. Odhaduje se, že Rusové mají v kyperských bankách přes 18 miliard dolarů a mohou tak přijít o zhruba dvě miliardy. V případě, že se tak stane, je dost možné, že dojde k hromadnému odchodu ruských společností z Kypru.

Nové změny se dotknou také českých společností

Nejen ruské společnosti využívají daňových rájů. Pro další příklady nemusíme chodit daleko. Z Česka je to například KKCG Industries Karla Komárka, Penta Investments, ale také Alza.cz nebo třeba Lukašovičův Seznam.cz.

Je třeba si uvědomit, že zásah do bankovních depozit je poměrně drsné řešení, vzhledem k tomu že společnosti jsou státem nuceny vlastnit bankovní účty a větší transakce provádět bezhotovostně.

autor:Michal Černocký

zdroj: easyinvest.cz

Plán na záchranu sveta

S tým ako globálna kríza trvá už päť rokov, začína byť jasné, že to s jej riešením nebude také ľahké. Dokonca aj niektorí politici začínajú potichu pripúšťať, že by sa mohlo jednať o nie krízu bežnú, ale krízu systémovú. Samozrejme, zatiaľ to nie je oficiálne stanovisko, no teoretickí ekonómovia z centrálnych bánk alebo nadnárodných inštitúcií sa pokúšajú nájsť nejaké zázračné riešenie. S jedným z nich prišiel Medzinárodný menový fond pod názvom „Nový chicagský plán“.

Ekonómovia Beneš a Kumhof v jednoduchosti tvrdia, že za súčasnú krízu môžu banky. Tie totižto vytvárajú obrovské množstvá peňazí (v podobe úverov) cez frakčný rezervný systém a tak spôsobujú neudržateľné ekonomické boomy, ktoré končia hroziacim kolapsom finančného systému. Na pomoc musí prísť vláda, ktorá sa zadlží, čo zase vytvorí krízu dôvery vo vládne dlhy a krízu prehĺbi. A sme tam, kde sme teraz…

Riešenie je však veľmi jednoduché. V podstate stačí zaviesť 100% bankové rezervy a zrušiť centrálne banky, ktorých úlohu zastúpi ministerstvo financií. A tak sa vláda stane jedinou inštitúciou, ktorá bude vytvárať peniaze. Tým, že komerčné banky budú musieť držať 100% rezervy, prídu o výnosný biznis tvorby peňazí zo vzduchu, no druhej strane už nikdy neskrachujú. Systém sa stane stabilnejším a morálnejším. A to najlepšie je, že štát poskytne bankám toľko peňazí, koľko potrebujú, výmenou za vládny dlhopisy, ktoré vlastnia. Zároveň sa tak vymaže obrovské množstvo vládneho dlhu. A kríza je fuč…

O podobnom návrhu sa debatovalo počas Veľkej hospodárskej krízy v USA, práve na základe návrhu profesorov zo Chicaga.  No návrh neprešiel. Ako o dôvode sa hovorí o silnej bankovej loby. A to, že o návrhu sa uvažuje aj dnes, svedčí práve štúdia MMF. No teoretickí ekonómovia zabúdajú na to, že obed zadarmo neexistuje.

Tým, že jediný subjekt, ktorý bude tvoriť peniaze, sa stane vláda, tá bude mať možnosť tlačiť peniaze priamo do reálnej ekonomiky. A bude ich tlačiť toľko, koľko bude treba. Odbúra sa aj posledné pomyslené obmedzenie vlády na svoje výdavky. Nebude trvať dlho, a svet bude zaplavený v globálnej hyperinflácií. Nový chicagský plán by teda mal pozitívny efekt, no rozhodne iba krátkodobo.

Avšak musí sa uznať, že tento plán má jednu konštruktívnu myšlienku – 100% krytie vkladov. Žiadny exponenciálny rast dlhov, žiadny morálny hazard a žiadne bankové zisky zadarmo. Avšak pri tvorbe peňazí treba obrátiť celú teóriu nového plánu naruby. Nie vláda má dostať možnosť vytvárať peniaze, tá možnosť sa jej musí úplne zobrať. Treba sa vrátiť naspäť k zlatému štandardu, kde vláda bude musieť bojovať o to, aby mala dôveru.

100% rezervné krytie, zlatý štandard a decentralizácia vládnej moci sú pravdepodobne jedinou nutnou podmienkou dlhodobej prosperity. Aká je ale šanca, že ľudstvo začne nad touto hypotézou uvažovať skôr ako bude neskoro?

Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker
Zdroj: www.quadrilio.com

ECB nesnížila sazby, euru však nepomohla

V tisku se objevovaly před zasedáním ECB zprávy, že Evropská centrální banka by mohla dále stimulovat ekonomiku snížením sazeb. Proč takto guvernér Mario Draghi a jeho kolegové neučinili? Zdůvodnili to tím, že není potřeba a ekonomika eurozóny je na správné trajektorii. Poslední data jsou však velmi bídná a projekce růstu HDP v Evropské měnové unii byla těmito samýma lidma snížena pro r. 2013 z -0,3% na -0,5%. Proč tedy banka nesnížila sazby? Ti kteří pravidelně čtou příspěvky na našem serveru ví, že to zřejmě není možné z důvodu poklesu úroků do záporu (klíčová depozitní sazba). A to nechtěla ECB riskovat (prozatím?). Draghi však v projevu nezamítl budoucí snižování a dále se z jeho proslovu dalo  odvodit to, že banka zamýšlí ponechat sazby blízko 0 min. do r. 2015. Dalo by se čekat, že toto bude dobrá zpráva pro euro, které by jistě tímto snížením z důvodu redukce či eliminace relativního úrokového diferenciálu klíčových sazeb např. vůči USD, oslabilo. EUR/USD sice 7.3. reagovalo růstem, aby den na to opět propadlo a dostalo se na klíčový support kolem 1,30. Jaké jsou vyhlídky? Podívejme se na situaci na trhu opčních kontraktů na místní chicagské burze, které v podatatě slouží jako „pojistky“ proti pohybu nahoru (calls) či dolů (puts). Tj. porovnejme na kterých hodnotách (strike cenách) dubnových opcí na červnový kontrakt eura se hromadí nejvíce otevřených pozic (open interest):

U call opcí (pojistka proti růstu, či spekulace na tento) se začínají zvyšovak počty otevřených pozic od hodnoty 1,3350, naopak u put opcí (pojistka proti poklesu, či spekulace na něj) jsou větší otevřené pozice již kolem 1,2850. Zajímavé je sledovat větší relativní otevřené pozice u put opcí a bližších strike cen než u call opcí.

Jaká jsou rizika v eurozóně v současné době? Mezi ty nejvýznamnější patří určitě Francie a krůček před propadem do recese (v posledním kvartále r. 2012 poklesl produkt země 0,3%), což již v říjnu minulého roku správně prognózoval Jan Dvořák ve svém příspěvku.

Další je Itálie. Zde se ve volbách ukázalo, že přes 50% voličů se vyslovilo proti reformním opatřením premiéra Maria Montiho ve formě rozpočtových škrtů a zvyšování daní, kdy se premiérovi dařilo během 15-ti měsíců redukovat deficit rozpočtu blízko 3% HDP (stanovený limit EU). To se po volbách může výrazně změnit a co víc, dodržování programů započatých Montim představuje zásadní podmínku pro případnou „záchrannou síť“ nákupu italských dluhopisů Evropskou centrální bankou, když se země dostane do výraznějších problémů. Nedostatečná většina středo-levé aliance Piera Luigi Bersaniho, který  bude muset hledat koaličního partnera nemusí být pro pokračování reforem to nejlepší řešení a rizika se značně zvýšila, i když toto není reflektováno na trhu italských vládních dluhopisů, jak by se dalo čekat. Po volbách se pohyboval výnos do splatnosti 10-ti letého italského vládního dluhového papíru cca 40 bazických bodů na výnosem před volbama a dnes jen dokonce jen 20 bazických bodů (0,2 procentních bodů).

Co je však velmi závažným problémem eurozóny a na co poukázal Mario Draghi ve svém projevu, je fakt, že míra nezaměstnanosti se pohybuje na 11,9%, tj. nejvýše od zavedení eura v r. 1999. Zde guvernér připustil, že centrální banka nemůže moc dělat a apeloval na vlády pro zjdenodušení právních předpisů v soukromém sektoru a jeho stimulaci jako podpory zaměstnanosti. Zvláště se pak jedná o nezaměstnanost u velmi mladých lidí pod 25 let. Např. v Řecku je to v této věkové skupině míra nezaměstnanosti 59% nebo ve Španělsku 55%, apod.

Závěrem se pojďme podívat na kurz eura vůči americkému dolaru na burze v Chicagu (Globex systém burzy CME Group, nejbližší kontrakt, denní data) od konce minulého roku:

Autor: Martin Lembák
Zdroj: www.proinvestory.cz

Euro kríza sa vráti

Ekonomický poradca nemeckej kancelárky uviedol, že talianska ekonomika nevystúpi z recesie. Udržateľnosť ich verejných financií je ohrozená. Kríza eura sa podľa neho vráti aj s odplatou.

(zdroj:g-vision.sk)

Treba byť zodpovedný a zomrieť

Je úžasné počúvať politikov tvrdiacich, že súčasnú rekordnú nezamestnanosť nevytvárajú ich zákony, ale kríza. Avšak čo iné spôsobilo krízu ako ich zákony? Štátom platení ekonómovia nám nebudú  hovoriť o devastačných vládnych zásahoch do ekonomiky, ale o nedostatočnom dopyte. To, že táto téza je chybná, potvrdí neblahý trend, ktorý sa plne prejaví v najbližších dekádach – už čoskoro nebude mať kto robiť. A verte, že dopyt po tovaroch a službách bude obrovský…

To, že vláda vidí maximálne na štyri roky dopredu je známy fakt. A tak krátkodobé zisky vytvára za pomoci dlhodobých strát. Najprv začne siahať na zárobky ľudí, neskôr na ich úspory a keď už nie je čo brať, tak im odkáže to, čo odkázal japonský premiér problémovej skupine populácie – je čas poponáhľať sa a zomrieť.

Japonsko má na to špeciálny dôvod. Krajina má menej detí ako mala pred sto rokmi, keď miera fertality dosahuje  1,1. Až pomer okolo 2,4 garantuje, že populácia nevymiera, keďže  obaja rodičia majú za seba náhradu. Tento pomer by sa mal do roku 2050 znížiť na neuveriteľných 0,6. Naopak, množstvo dôchodcov vzrastie z 5% v roku 1952 na 43% o storočie neskôr. Ale zďaleka sa nejedná iba o Japonsko.

Posledný veľký rast svetovej ekonomiky súvisel okrem iného s tým, že väčšina svetovej populácie sa dostala do svojho produktívneho obdobia. Avšak zdá sa, že sme za bodom zvratu a populácia začína starnúť, najmä v rozvíjajúcich sa krajinách. To bude mať ďalekosiahle následky pre globálnu ekonomiku. Kým veková skupina mladých (0-14 rokov) a dôchodcov (65+) dosahovala v roku 2005 iba 20% podiel na populácií rozvinutých krajín, trendy ukazujú, že v roku 2050 by sa tento pomer mohol zvýšiť na 50%. Znamená to, že na jedného práceschopného človeka pripadne jeden hladný krk.  Ak si uvedomíme, že veľká časť práceschopnej populácie pečiatkuje alebo je nezamestnaná, zistíme, že život o 40 rokov nebude prekypovať priveľkým blahobytom.

Pre vládnych politikov sú to väčšinou iba nepríjemné čísla ďalekej budúcnosti, a kým príde tá, súčasná kríza si vyžaduje znárodniť úspory na dôchodok. A ak nie znárodniť, tak nulové sadzby centrálnych bánk sa postarajú o to, že tieto úspory sa znižujú na hodnote. Všetko treba podriadiť podpore nízkeho dopytu. To je súčasná politická mantra.

Avšak pokiaľ chceme byť skutočne zodpovední k svojim vlastným deťom, musíme si uvedomiť, že je čas na veľkú zmenu. Zmenu svojho myslenia. Ináč už čoskoro dostaneme odkaz: je čas byť zodpovedný a zomrieť.

Autor: Ronald Ižip

Zdroj: www.quadrilio.com

Valentínsky masaker

Sviatok svätého Valentína oslávila eurozóna piatym za sebou idúcim poklesom kvartálneho hrubého domáceho produktu. HDP eurozóny je stále o celé tri percentá nižšie ako bolo na začiatku roku 2008. Dlhodobý pokles nominálneho HDP je pre ekonomiku založenú na tak vysokom dlhu ako má Európa katastrofou, keďže na splácanie dlhov treba využívať stále viac z existujúcich zdrojov. Napriek ťaživej ekonomickej realite prichádzajú európski politici s novou daňou – daňou z finančných transakcií.

Cieľom tejto dane je potrestať všetkých špekulantov. Aj keď sa sadzba dane môže na prvý pohľad javiť nízka, bude pre mnohých obchodníkov devastačná. Štáty plánujú takto získať desiatky miliárd euro, ktoré môžu v budúcnosti slúžiť na pokrytie prípadných škôd spôsobených finančnými inštitúciami. Vieme, že banky priliali veľa oleja do súčasnej krízy a práve preto je táto daň považovaná za správnu. Avšak opäť je to len liečba symptómov, ktorá bude mať na zdravie pacienta negatívny dopad.

V prvom rade, finančný sektor je najregulovanejším sektorom ekonomiky vôbec. Pravidlá fungovania tohto systému detailne stanovujú politici a regulátori. Ak finančný sektor zlyhal, zlyhal systém centrálneho bankovníctva. Potrestanie finančných inštitúcií novou daňou je tak iba nájdením obetného baránka pre súčasné problémy.

V druhom rade, tak ako to býva s každou daňou, výrazne pokriví ekonomické prostredie. A táto daň o to viac, že bude selektívna. Prijalo ju totižto iba 11 z 27 európskych krajín. To, čo bude znamenať, ukazuje príklad Francúzska, ktoré prijalo prvotnú verziu tejto dane  – nižší objem finančných transakcií. S tým súvisí nižšia zamestnanosť vo finančnom sektore a odliv kapitálu.  Finančný sektor sa presunie z jadrových krajín do štátov, ktoré túto daň nemajú. Niečo podobné zažilo koncom minulého storočia Švédsko, ktoré zistilo, že náklady na podobnú daň sú výrazne vyššie ako jej príjmy. Paríž a Frankfurt tak môžu zabudnúť na to, že sa niekedy stanú top finančnými centrami. Naopak, výrazne sa posilní moc Londýna.

A v treťom rade, špekulanti ekonomike pomáhajú. Po ratingových agentúrach označujú európski politici za vinníkov krízy hedžové fondy a ostatných nebankových špekulantov, ktorí sú až príliš nezávislí. Dovoľujú si stávkovať na názor, ktorý je často v rozpore s názormi politikov. Avšak hedžové fondy nezaujíma populizmus, zaujíma ich realita. A tá bolí. Hedžové fondy totižto zarábajú vtedy, pokiaľ riskujú a vsadia svoje peniaze na to, že svet prezentovaný politikmi je v rozpore s realitou.

A tak táto nová daň prinesie sotva niečo pozitívne. Ďalšia snaha systém regulovať ho spraví len krehkejším a uzavretejším. Potrebujeme pravý opak. Zdá sa tak, že si budeme musieť počkať na oveľa hlbšiu krízu, kým Brusel pochopí, že sa vybral zlou cestou. Ak vôbec.

Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker

Zdroj: www.quadrilio.com

Euro treba reguľovať

Bruce Krasting, americký trader a blogger v jednej osobe, píše nasledujúci príbeh. Predstavte si, že ste doktor pracujúci v jednej z newyorských nemocníc. Ráno 29. októbra odparkujete svoje auto vedľa nemocnice, no medzitým sa dohrnie hurikán Sandy. Na druhý deň nájdete svoje auto tri metre pod vodou. Dostanete poistku a tak sa rozhodnete, že si kúpite nové. Do oka vám hneď padne Lexus LS460 a Audi A8. Obe stoja $80,000. Ktoré si vyberiete?

Kdo bude další oběť měnové války?

V obdobích obrovských zadlužení zemí a růstu ekonomik pod úrovní potenciálu či dokonce negativních růstů HDP je obrovská nevýhoda mít rostoucí kurz měny. Jednak je lepší mít v takovýchto situacích oslabující kurz domácí měny z důvodu redukce toho, co v ekonomii nazýváme čistým externím dluhem, kdy domácí závazky (pasiva) denominované v domácí měně relativně oslabují vůči zahraničním aktivům dané země v cizích měnách, a jednak také z důvodu posílení exportů (jako složky čistého exportu při výpočtu HDP výdajovou metodou), tak jak se vlivem oslabení domácí měny stávají zajímavé (levné) domácí výrobky a služby na zahraničních trzích.

Euro môže zničiť EÚ

George Soros sa pre Holandskú TV vyjadril, že samotné euro môže rozložiť EÚ. Euro transformuje EÚ na niečo odlišné, ako to bolo uvedené v pôvodnom koncepte, kde krajiny mali si byť rovné. V súčasnosti sú dva tábory: dlžníci a poskytovatelia kreditov (kreditori; ktorí v EÚ "vládnu"). Dôsledkom toho sa politická situácia v EÚ bude zhoršovať.

Európa padá z piedestálu

V akom štáte by ste chceli žiť? Ak ste ako väčšina ľudí, tak by ste volili štát, kde sú ľudia šťastní, bohatí, je tam nízka kriminalita, vysoká dôvera vo verejné inštitúcie či zdravý rodinný život. S indexom kvality života prišiel koncom minulého roka Economist a ten tvrdí, že 10 najlepších krajín pre život je Švajčiarsko, Austrália, Nórsko, Švédsko, Dánsko, Singapur, Nový Zéland, Holandsko a Kanada. Slovensko sa nachádza na peknom 35. mieste. Zdá sa, že ešte pár rokov života v spoločnej Európe a čoskoro budeme v prvej dvadsiatke. Alebo nie?

Sotva. Ešte pred 25 rokmi boli v prvej päťke najlepších krajín pre život Francúzsko, Nemecko či Taliansko. Kde sú teraz? Nemecko pokleslo z tretieho na 16. miesto, Taliansko zo štvrtého na 21. miesto a Francúzsko dokonca z druhého na 26. miesto. Prirodzenou otázkou je: kam vlastne smeruje Európa, a prečo?

Ak túto otázku položíte vedeckým ekonomickým pracovníkom, začnú rozprávať o hromadiacich sa nerovnováhach vo svetovej ekonomike, nedostatočnom dopyte, či nadmerných úsporách rozvíjajúcich sa krajín(???). Nechajme ale štátnych zamestnancov rozvíjať štátom podporovanú ideológiu a poďme sa pozrieť na skutočné dôvody kolapsu dôvery v rozvinuté krajiny – a je jedno, či je to Francúzsko, USA, Veľká Británia, či Japonsko. Všetky tieto štáty trpia pre ten istý dôvod  – zabíjajú ekonomickú slobodu.

The Heritage Foundation pred časom zverejnila zoznam krajín podľa ekonomickej slobody. Ekonomická sloboda je právo každého človeka na nakladanie so svojou vlastnou prácou a majetkom. V slobodných štátoch môže s nimi nakladať takmer voľne bez obmedzení alebo nariadení. Ekonomická sloboda sa meria silou zákona, mierou korupcie, veľkosťou štátu alebo podnikateľkou či finančnou slobodou. Ak si zoberieme prvých pár krajín podľa tohto kritéria, zistíme že nimi sú: Hongkong, Singapur, Austrália, Nový Zéland, Švajčiarsko, Kanada alebo Dánsko. Napadá vás pri zozname týchto krajín niečo? Áno, sú to takmer totožné krajiny s najvyšším životným štandardom.

Skutočne, stačí si rozdeliť krajiny do skupín podľa ich želateľnosti pre život, napríklad po desiatich, a spočítať ich priemernú ekonomickú slobodu. Zistíme jednoznačný vzťah – čím je krajina bohatšia, tým má vyššiu ekonomickú slobodu, respektíve opačne. Top 10 krajín, kde sú aj severské krajiny, má priemernú ekonomickú slobodu na úrovni 80. Ďalších 10 krajín, kde je napríklad Rakúsko, Nemecko alebo USA, má ekonomickú slobodu na úrovni 72. Tretia skupina s Českou republikou, Japonskom alebo Britániou má slobodu na úrovni 68. Vo štvrtej skupine so Slovenskom, Gréckom, Brazíliou či Kubou je index ekonomickej slobody na úrovni 58. Ďalšiu štatistiku nie je treba.

Dáta nám ukazujú, že hlavné svetové ekonomiky nabrali veľmi negatívnu trajektóriu. Od Francúzska po USA vidíme neustále sa zvyšujúce sociálne povedomie a zmenšujúce sa slobody. Sociálne istoty sa však rokmi menia iba na istoty unikajúcej prosperity a nešťastného života. Pre bohatý a spokojný život potrebujeme pravý opak – možnosť rozhodovať sami o sebe vo svete, kde jedinou istotou by mal byť zákon a jeho vymožiteľnosť. Medzitým však žijeme na mieste, kde sa nám čoraz viac vtĺka do hláv ideológia vynútenej rovnosti a falošnej spravodlivosti, ktorej sa musíme podriadiť.

Starý svet napáchnutý socializmom však stráca dych. Za ďalších 25 rokov sa ocitne na úplnej hrane chudoby. Žijeme v kritickej dobe, kedy štáty zabíjajú ekonomické slobody šmahom ruky, však teraz na to majú dobrý dôvod. Ak s touto demagógiou neskoncujeme už čoskoro, budeme musieť iba dúfať, že pre naše deti bude dôležitejšia sociálna rovnosť ako ich vlastný blahobyt.

Autor: Ronald Ižip, TRIM Broker

Najväčší európsky problém: sebestačnosť

Prišiel čas tľapkania sa po pleciach. „Eurozóna má to najhoršie za sebou; Grécko ostane integrálnou súčasťou eurozóny; Európa vzíde z krízy silnejšia“ – toto je rétorika európskych politikov v posledných týždňoch. A finančné trhy im dávajú za pravdu, nadopované nelimitovanými nákupmi dlhopisov periférnych krajín, či existenciou eurovalu. Avšak takáto optimistická vízia sa skôr či neskôr poddá nepríjemnej realite ako hovorí výsmešný výrok: „ECB sa chystá nakupovať dlhopisy zbankrotovaných bánk, aby tieto banky mohli nakupovať dlhopisy zbankrotovaných vlád. Medzitým na ich podporu si euroval požičia peniaze od zbankrotovaných vlád, aby nakúpil ich vlastné dlhopisy“.

Nová spotrebná daň je tu!

Současná spotřební daň je součástí ceny pohonných hmot. Tato daň z finančních transakcí se stane součástí ceny bankovních služeb. Ministři financí 11 zemí EU schválili návrh daně z finančních transakcí. Její zavedení po doladění detailů lze očekávat od roku 2014. Dobrovolně se k ní hlásí následující země: Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecka, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.