Francie a její ekonomika se moc na titulních stranách nevyskytuje – přednost má dění u jižních sousedů – spíše se snaží tahat za nitky v pozadí. K tomu se francouzským prezident věnuje tomu, zda mají školáci dostávat domácí úkoly či nikoliv. Evidentně se snaží odvést pozornost od vývoje a hledá jakékoliv jiné neekonomické téma. Proto jsem se rozhodl jí podívat více na zoubek a navázat tak na předvolební analýzu.
Francouzská ekonomika také směřuje od desíti k pěti. Spotřebitelská důvěra je ta tam, prodeje aut padají – u osobních aut je to pokles o 18% za posledních 12 měsíců, přičemž od počátku letošního roku činí pokles 14%. U užitkových vozů 5 tun je pokles o 12,5%, u nákladních aut nad 5 tun pak o více než 20%.
Manufacturing Purchasing Manager Index (PMI) se v září dostal na 42,7, nejnižší hodnotu od dubna 2009. Nižší hodnotu naměřilo pouze Řecko. Štěstím Francie proto je, že výsledky jejího hospodářství jsou nyní mimo hlavní pozornost médií. To ale nemusí trvat věčně.
Index důvěry malých a středních firem, tedy firem, které všude na světě slouží jakou tahoun ekonomiky, je na nejnižší úrovni za posledních 20 let.
K tomu nejbohatší Francouzi opouští zemi. Proč? Protože francouzská vláda chystá prakticky konfiskační daň na příjmy z dividend a kapitálových zisků, chystá se zdaňovat nejvyšší příjmy nad 1 milión euro sazbou 75%. Někdo by mohl namítnout, že opuštění země je ze strany bohatých jen výhrůžka. Není tomu tak. Důkazem je pařížský trh s nemovitostmi, na který v poslední době přišlo téměř 500 nemovitostí s cenou nad 1 milión euro. To není samo o sobě, to svědčí o exodu nejbohatších lidí z Francie. Britský premiér J. Cameron prohlásil, že je za kanálem uvítá s otevřenou náručí.
Francie je moc velká na to, aby ji Německo samotné bylo schopné zachránit, půjde proto přes palubu. Bez nového finančního systému se situace nepohne.