O Japonsku a fiskálních a měnových stimulech ekonomiky, které mají vzchopit hospodářství země vycházejícího slunce jsme psali v lednu. Jak už to bývá, ať už to jsou operace QE či jiné stimuly (viz. např. deregulace hypotékárního trhu v USA před více jak 10-ti lety) obvykle vedou k velice zajímavým růstům cen aktiv, které se mohou vymykat historickým průměrům (jak dlouho, dokud nepřijde strmý propad je vždy otázkou). A tak i když jsme mohli zaznamenat znehodnocování japonského jenu od počátku roku, tak investorům určitě neunikl ještě větší nárůst japonského akciového indexu Nikkei 225, a to o cca 16% od počátku roku (měřeno od open tohoto roku)! Mohli tento výnos však realizovat zahraniční investoři zainvestováni přímo v japonských akciích nebo v ETF na japonský akciový index? Když se např. podíváme na akcii NKY, která přidala nějakých 7% za sledované období, pak kde je ten zbytek toho původního zhodnocení jako u podkladového aktiva? Jednak je to problém spojený s ETF obecně, o kterém jsme již psali a jednak je to ono znehodnocení jenu.Podívejme se na vývoj nejbližšího kontraktu na Nikkei 225 a kontraktu na japonský jen na místní burze v Chicagu CME (Globex platforma, denní data, klikněte pro zvětšení na obrázek):
Je evidentní zrcadlový průběh vývoje místního akciového indexu a měny. To znamená, že participace na „čistém“ vývoji akciového indexu vyžaduje zajišťovací techniky. K tomu se obvykle využívají měnové swapy, forwardy či opční kontrakty (opce jsme již minule prezentovali). Co však profesionální asset manažeři rovněž dělají, bez toho, aniž by museli využívat extra tyto instrumenty a zvyšovat tak náklady, je využití futures instrumentů zde na chicagské burze, jako např. Nikkei 225 kontrakt denominovaný v jenech. Je to proto, že pro nákup daného kontraktu není nutné skládat celou nominální hodnotu, ale pouze marži pro jeho držení. Tato nominální jistina pak logicky nepodléhá kurzovému riziku změny japonského jenu, jak je tomu při jejím složení při nákupu akcií přímo či ETF akcie. Jediné co podléhá kurzovému riziku je ona marže a výsledný zisk či ztráta z kontraktu. V knihách však asset manažeři vedou stále investici ve stejné nominální hodnotě jako při klasickém nákupu akcií a výnos je počítán na základě nominální hodnoty, ne marže. Nevýhodou onoho postupu je nemožnost realizovat dividendy jako u klasického nákupu akcií. Výhodou je významná volnost dalších prostředků pro další, obvykle nekorelované, investice poskytující dodatečnou alfu (cílovaný výnos nad indexem benchmarku) nebo nákup instrumentu s poskutnutým úrokem v rámci období zmýšlené investice. Je nutné si však rovněž uvědomit, že složení dané marže je minimum a je nutné mít stále další pojistku v případě adverzního pohybu (i když je možné v domácí měně a dále celkově i s marží stále jen malé procento nominální hodnoty).
Podívejme se na hypotetický příklad investice 50 tis. EUR od počátku tohoto roku v brutto podobě a vliv měnového kurzu na investici přímo do japonských akcií v porovnání s jen denominovaným futures kontraktem Nikkei 225:
Je vidět, že podstatná eliminace měnového rizika prostřednictvím Nikkei kontraktu dokáže udělat rozdíl. Jak tyto kontrakty využívají manažeři a další tržní participanti v praxi? V únoru tohoto roku vzrostl objem obchodování s Nikkei 225 kontraktem v jenu o 49% a za rok se pak více jak zdvojnásobil. To znamená, že situace na japonském akciovém trhu je zajímavá. Otázkou zůstává, jestli vydrží a co nastane potom?
Hezké svátky!
autor: Martin Lembák
Zdroj: www.proinvestory.cz
